Memories

12. května 2012 v 17:40 | Mai-chan ^^ |  Memories

Original article → Here!

Seděla pod lípou, kam si vždy sedávali. Smáli se, líbali a byli šťastní. Užívali si každou společnou chvíli a byli spolu... Teď?
Slzy jí pomalu stékaly po tvářích a padali na zem do měkké trávy. V ruce držela jejich společnou fotku a plakala. Prohlížela si fotku pečlivě, i když znala každý detail, každý stín na fotce, výraz ve tvářích... všechno měla zaryté hluboko v paměti.
Věděla, že to už nikdy nebude takové, jako to bylo předtím.


Bylo brzké ráno a rosa pokrývala velkou většinu trávníku. Oba dva leželi v posteli a tulili se k sobě. Spokojeně oddychovali, ale vzhůru byl jen on. Počítal s tím, že tohle je jejich poslední chvíle. I když očekával, že se stane zázrak nad všechny zázraky. ,,Miluju tě," zašeptal jí do vlasů. Neslyšela to, protože spala. Alespoň někdo, pomyslel si.
Vymanil se z jejího sevření a poodešel k zrcadlu. Upravil se, učesal, oblékl a šel připravit snídani.
Měli menší, 1+1 dům, ve kterém trávili společné chvíle. Stál na kraji města, kde byl menší parčík, kam si chodívali sedat pod lípy. Byli spokojení. Mohli si toho dovolit mnohem více, ale tohle jim stačilo.
pomalu a potichu se vydal s tácem v rukou k posteli, kterým zabíral půlku místnosti a sedl si na kraj. Začal svou přítelkyni rty jemně laskat na krku a potom ji políbil na rty. Užíval si její rty stejně tak, jako ona jeho polibky. ,,Dobré ránko, lásko," usmál se na ni tím nejmilejším úsměvěm a pohladil ji po vlasech. Pak si vzpomněl na tác, co přinesl, aby udělal své drahé polovičce radost, která ho naplňovala po zbytek dne.
,,Něco jsem ti přinesl," mrkl na ni a šoupl ji pod nos na hrudník tác. Zvědavě si ho přidržela a nadzvedla se na loktech.
,,Děkuju," řekla rozespalým, ale přesto nevinným hlasem.
Snědla snídani a odložila tác. Objala ho kolem krku a přivoněla si k jeho vlasům. Tak strašně moc ho milovala...
,,Budeme spolu navždy, že jo?" Zeptala se trochu naivně.
Zarazil se. Co jí na to má odpovědět? Vždyť by jí lhal, kdyby řekl ano. ,,Budeme spolu tak dlouho, jak nám to vydrží, takže snad jo," šibalsky se usmál a začal ji líbat.
Když se i ona zkulturnila, začala uklízet domeček. Ronnie jí pomáhal a občas jí věnoval několik pohoršujících pohledů.
,,Carrie?" Zvedl knížku, která ležela pod stolem. ,,Co s tímhle? Kam to mám dát?"
Neochotně se k němu vydala a majetnicky si od něho knížku vzala. Vůbec nevěděla od koho je, nebo o čem je, ale před Ronniem si vždycky hrála na chytrou, i když ji znal od hlavy až k patě. ,,Na tu mi nešahej!" Řekla povýšeně a odložila knihu na poličku nad postelí.
,,Od koho jsi ji dostala?"
,,Neřeknu."
,,Aha, takže to zase nevíš... a určitě ani nemáš ponětí o tom, o co v ní jde, že ano?" Prokoukl ji, ostatně jako vždycky.
,,No a co!" Bránila se. Měla co dělat, aby se nerozesmála. Avšak musela si zachovat vážnou tvář.
,,No nic! Takže jsem měl opět pravdu. Mě neoblafneš, sluníčko," vyplázl na ni jazyk.
,,Na!" Vrazila mu do rukou návleky na polštáře a na peřinu a prostěradlo.
,,Co s tím?"
,,No povleč postel, hlupáčku," zakroutila hlavou, obešla ho a vydala se svižným krokem do koupelny, kde se rychle zavřela a zamkla, aby jí tam nevtrhl Ronnie. Uslyšela náraz do dveří a následně nadávání.
,,A jak jako povlíct postel? To to jako do toho mám narvat, nebo co?! Kurva, kdo se v tom má vyznat. Ženská se mi zavře na hajzlu a na chlapovi," který je dokonalý, ale pěkně drzý, podotkla v halvě Carrie, "nechá domácí práce! Co je tohle za stát. Fakt, že se na to vyseru a půjdu se ožrat..."
Carrie se chichotala za dveřmi a poslouchala, jak se snaží být co nejstrašivější, místo toho ale připomínal šaška, který poskakuje na jedné noze a snaží se zabavit děti rozzlobeným výrazem ve tváři.
Byla pravda, že Ronnie i Carrie se už delší dobu pokoušeli o dítě, které by mohli společně vychovávat. Ale nedařilo se.
Po deseti minutách Carrie otevřela dveře a spatřila svého kluka, jak skáče po pokoji v prostěradle a na noze má zavěšený jeden povlak na polštář.
,,Sundej to ze mě, nebo se zabiju!!!" Hrozil jí a dál hopsal po místnosti.
,,Ale prosímtě, ty taky nic neumíš!" Strhla mu povlak z nohy, když zrovna vyskočil a podrazila mu nohy. Spadl na postel. ,,Hej!"
Potom si na něj sedla a snažila se mu vysvléct prostěradlo, které na sobě měl navlečené. Úspěšně mu ho stáhla z hlavy a políbila ho něžně na rty.
Když měli uklizeno, leželi na posteli a vzájemně si šeptali překrásná slovíčka, která by chtěl slyšet snad každý.
Skutečnost, že za chvíli někdo přijde a rozdrtí tak jejich intimní chvilku, se nezadržitelně blížil.
,,Poslouchej, Carrie," vzal její obličej jemně do dlaní a otřel svůj nos o ten její. Miloval, když vždycky zaklonila hlavu, aby jí mohl políbit na odhalený krk - tentokrát se tak ale nestalo. ,,Ať už se teď stane cokoliv, musíš vědět, že tě miluju. Jsi jediná holka, která pro mě v životě znamená víc, než můj život. Kdybys jen věděla, jak mi budeš chybět až..." Na chvíli se odmlčel a podíval se jí do očí. Zaznamenal v nich zmatek a podezření. ,,... až odejdu. Neuvěřitelně mě teď bolí říkat ti takový věci, ale já jsem špatný člověk. Nejsem ten, za koho jsem se vydával. I přesto je ale strašně miluju. Když jen měla ponětí o tom, co jsem dělal předevčírem v noci..." Snažil se vyhýbat jejím očím, i když ho naplňovaly jistotou.
,,Co jsi dělal?" Zeptala se roztřeseným hlasem, čímž ho přiměla, aby se jí podíval do očí.
,,Byl jsem sjetej, úplně na sračky... jsem závislej, lásko... Nejenom na tobě, ale i... na drogách..."
,,N-na čem přesně?"
,,Heroin," sklopil zrak a zahanbeně si mnul ruce.
,,R-ronnie... proč...?" Vykoktala Carrie a schovala tvář do dlaní. Byla křehká, snadno se mohla rozrušit a vyvést z míry.
,,Promiň, lásko. Já to dokážu překonat," rychle si ji přivinul k sobě, když začala plakat. Nechtěl, aby byla nešťastná. ,,Nastoupím do léčebny a přestanu."
,,Miluju tě, Ronnie. Prosím, nezapomeň na to," Řekla tichým hlasem a objala ho okolo pasu.
,,Miluju tě, Carrie..." Na to ji dlouze políbil, aby stvrdil pouto mezi nimi. Dál spolu leželi v objetí a hýčkali se navzájem.
Bylo skoro poledne, když do domu vtrhla policie. Odvlekli Ronnieho i přes Carriiny protesty a dál si jí nevšímali.
Pak o něm moc neslyšela, protože se napovrch nedostávali žádné informace. On neměl žádnou rodinu a s Carií nebyl v manželství, tudíž se nic nemohla dozvědět.
O měsíc později ji zasáhla neuvěřitelná rána. Ronnie bude ve vězení na dva a půl roku, kvůli ublížení na zdraví a nelegální držení drog.
Chtěla ho jít navštívit, ale nesměla. Nedovolili jí to. Proplakala celé dny a noci. Byla na dně a při životě ji držela jenom vzpomínka na něj.
,,Ronnie Radke zavražděn!!!" řečetla si v novinách asi rok potom, co její polovičku zavřeli. Vyděšeně četla článek a hltala každé, každičké slovo.
,,Ronnie Radke byl zavražděn ve věznici v Las Vegas! [pozn. autorky: vymyslela jsem si to.!] Po incidentu, který vyvolal mnoho spekulací o tom, zda Radke skutečně zabil mladičkého Michaela Cooka, nebo ne. Později však do vězení musel, kvůli drogám. Byl závislý na heroinu. Ve vězení ho zavraždili, protože nechtěl svým spoluvězňům dát fotografii, ne které byla jeho dívka Carrie Greenová. Více podrobností se dozvíme, až nám dá policie svolení je rozšiřovat!"
Nevěříčně zírala na článek v novinách a slzy se jí draly do očí.
Oni jí zabili Ronnieho. Jejího Ronnieho. Jak mohli?! Jak???
S pláčem se svezla podél dveří a zalíkala se pláčem...
Asi o čtyři měsíce později seděla pod lípou, kam si vždy sedávali. Smáli se, líbali a byli šťastní. Užívali si každou společnou chvíli a byli spolu... Teď?
Slzy jí pomalu stékaly po tvářích a padali na zem do měkké trávy. V ruce držela jejich společnou fotku a plakala. Prohlížela si fotku pečlivě, i když znala každý detail, každý stín na fotce, výraz ve tvářích... všechno měla zaryté hluboko v paměti.
Věděla, že to už nikdy nebude takové, jako to bylo předtím.
,,Ach Ronnie..." Vzlykla a pohladila si bříško. ,,Náš syn se bude jmenovat Ronald," usmála se a zase se zadívala na společnou fotku, přičemž si jemně hladila břicho, ve kterém byl nový život...
 


Komentáře

1 Nerea, Mouinek Nerea, Mouinek | Web | 16. května 2012 v 14:35 | Reagovat

nevím, co říct... moc se mi to líbilo a doufám, že napíšeš nějakou další podobnou jednorázovku ;)

2 Jitka Jitka | 17. května 2012 v 14:29 | Reagovat

ráda čtu takové věci a každého hlavně obdivuji,já nejsem vůbec na psaní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama