Confused - 9. díl

12. srpna 2012 v 17:56 | Mai-chan^^ |  Confused


Pus'tte si k tomuto dílu tuto písničku, děkuji. :)

"Sice teď ještě nejsme manželé, ale já chci, aby jsi všem říkala, že máš manžela Harryho, i když už tady dlouho nebudu. A víš co? Dokud si nenajdeš jiného, tak to všem říkej, třeba budeš šťastnější s ním, než s mrtvolou..." Mávl rukou.
"Ale já jsem nejšťastnější s tebou, Harry!" A s Niallem...
"Miluju tě." Vzal mou tvář do dlaní a něžně mě políbil.
"Miluju tě."
Božínku, božínku, božínku! Jsem tak šťastná! Jsem Harryho žena! Sice ne právoplatná, ale ano, jsem snoubnka. Mám se vydávat za jeho ženu a já proti tomu nebudu prostestovat.
Někdo klepe na dveře. Odešla jsem od Chirurgů a otevřela jsem dveře. Policisté. Co se děje? Určitě to bude spojené s Niallem.
"Dobrý den, potřebujete něco?" Zeptala jsem se.
"Ano, smíme dál?" Otevřela jsem dveře dokořán a pustila je dovnitř.

Nechala jsem je usadit se a pobídla je k řeči.
"Víte... Niall Horan se pohřešoval a..."
"A už se našel?!" Vyhrkla jsem. Pak jsem si všimla smutných a lítostivých výrazů policistů. Ne, to přece...
"No, našel, ale... je mrtvý..." Sklopil pohled.
Pevně jsem semkla rty a vyhodila policisty z domu.
Zatraceně! Nemohl přece umřít! Ne...
Můj Niall, ten můj úžasný Niallerko, který byl každý den šťastný a usmíval se na všechny strany. Dobelhala jsem do obýváku a zřítila se na sedačku. Kurva. On tu fakt není, nikdy ho už neuvidím.
Pootočila jsem hlavu a zadívala se na fotku, kde se s Niallem objímám.
Zazvonil mi telefon. Zvedla jsem ho a čekal mě další šok. Harrymu se přitížilo, chce mě vidět.
Rychle popadnu kabelku s věcmi, co potřebuji a rychlým krokem se dostávám do nemocnice.
Doběhnu na recepci, kde se zeptám sestry, kde je Harry.
"Harry Styles?" Zvedne obočí.
"Ano, volali mi, že mě chce vidět, říkali, že je na tom špatně..."
"Vydržte chvilku, posaďte se." Pokynula mi a já si nervózně sedla na židličku v čekárně. Srdce mi bilo jako splašené a hlava se mi točila. Slzy se mi draly na povrch a já se celá třásla.
"Slečno?" Položil mi někdo na ruku na rameno. Pootočila jsem hlavu a zadívala se do očí starého doktora, který Harryho vyšetřoval. Klepaly se mi šíleně ruce, postavila jsem se. Zatočila se mi hlava a já sebou málem sekla.
"Radši si sedněte."
"Co se stalo? Je něco s Harrym?!"
"Už ne. Zemřel," sklopil pohled doktor a dál nic neříkal. Opět se mi zatočil svět. Vždyť to přece nemůže být pravda. Už to nemůže být skutečnost...
"J-jakto?!" Vykoktala jsem a rozplakala se.
"Selhalo mu srdce. Rakovina byla v moc rozrostlém stádiu. Něco vám ale zanechal," řekl, vytáhl z kapsy svého bílého, nepošpiněného pláště malou obálku. Rozklepanýma rukama jsem si obláku vzala. Nemohla jsem ji otevřít, teď ne.
"Proč jste nic neudělali? Proč?!" Rozkřičela jsem se na něj. Plakala jsem. Lidi se po nás otáčeli, když jsem na něj křičela, že je to jen jejich vina. Nebyla, věděla jsem to, ale musela jsem to ze sebe dostat.
Doktor zavolal na sestřičku, ať mi přinese nějaké léky na uklidnění. Když ke mně sestra přišla, aby mě podržela, násilně jsem se jim vyvlekla a zakřičela na ně, ať mě nechají být. Tohle skončí. Musí to skončit. Vím to.
Byla jsem zasraně rozrušená, když jsem si nevšimla, že ke mně jdou tři policisté. Běžela jsem do svého domu, kde bych si mohla pobrečet, zavzpomínat a pak se zabít. Není nikdo, kdo by mě měl rád.
Louis...
Zayn...
Zavrtěla jsem hlavou. Nemůžu to udělat. Ale já chci! Otřela jsem si slzy, vysmrkala se a otevřela dveře svého domu.
Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Odrážela se v něm dívka, která měla zacuchané, hnědé vlasy, uplakané oči a 'pomuchlaný' obličej od brečení.
Někdo zabušil na dveře. Ten někdo byl jeden policajt, druhý polda a třetí polda. Nebylo jich dneska už dost? Jesli se něco stalo, tak už nevím, co budu dělat.
Rozpačitě jsem otevřela dveře a zadívala se na tváře tlustějších policistů.
"Slečna Chanesová?"
"Stylesová." Opravila jsem ho.
"Ještě jste si ho nevzala," připoměl mi ten nejhubenější.
"A ani už nevezmu, takže si nechám změnit jméno na Stylesová. Stačí?!" Vyštekla jsem a chtěla zabouchnout dveře.
"Nechtěli jsme vás rozhodit. Uhm, máme pro vás další smutnou zprávu," odmlčel se a čekal na mou reakci. Tohle už nezvládnu. "Našli jsme Zayna Malika mrtvého v jeho bytě. Víte o tom, že bral drogy?" Zeptal se nesměle. Dělají si prdel?!
"Co prosím? Myslíte to vážně? Vy mi tady říkáte, že mi umřel jeden z nejbližších přátel a pak se v klidu zeptáte, jestli vím, že byl feťák? Kurva, co jste to za poldy?!" Vyjela jsem po nich.
"Uklidněte se, slečno...-"
"Stylesová!!!" Zakřičela jsem z plných plic a zabouchla před nimi dveře. Sklouzla jsem po nich a složila si hlavu do dlaní. Vždyť už není nikdo, komu bych stála za to, abych žila!
Umřeli mi dva nejbližší přátelé, jedna promrhaná láska a jedna nejbližší osoba v mém životě. Zajíkala jsem se pláčem asi hodinu. Pak mi to doplo - Louis! Urychleně jsem vylezla na nohy, otevřela dveře a rozeběhla se k Louisovi domů.
Zabušila jsem mu na dveře. Doufala jsem, že bude doma.
"Louisi! Zatraceně, Louisi! Otevři!" Řvala jsem. Pak jsem si všimla značky, která byla u jeho domu zavrtaná v zemi.

!!!FOR SALE!!!

Zadržela jsem dech. Neřekl mi ani slovo, nenechal mi nic, na co by mě upozornil. Mohl mi říct, že se odstěhuje, připravila bych se na to. Aspoň dopis mi mohl zanechat ve schránce... Dopis... Harry!
Rychle sjem se opět přesunula do svého domu a vzala obálku, kterou jsem si nechala na botníku. Šla jsem do koupelny, kde jsem si lehla do vany a otevřela ji.

Lásko mého života,
vím, že až tohle budeš číst, nebudu tady, tady, mezi živými. Strašně mě mrzí, že jsme na tu posranou nemoc nemohli přijít dřív. Rád bych tě teď objímal, líbal a miloval tě, jak nejvíc bych mohl. - Rozplakala jsem se. - Strašně si přeji, aby jsme spolu byli navždy. Udělal bych pro to fakt cokoliv.
Miluji tě.
S věčnou láskou
Harry xxx.

Vytřeštěně jsem na to hleděla, neschopna slov.
"Ne, Harry, prosím..." Zašeptala jsem, skousla si spodní ret a zavřela oči. Vytryskly z nich slzy, slzy plné smutku.
Věděla jsem, že se tohle musí skončit. Dřív, nebo později. Malátně jsem se ve vaně postavila, přelezla ji a vzala si z skříňky žiletku. přiložila jsem ji k zápěstí a zavřela oči. Tak a tohle... tohle je konec.


THE END.
 


Komentáře

1 Senn_* Senn_* | 18. srpna 2012 v 15:37 | Reagovat

:O vůbec tady nebrečím..doufala sem, že neumře. Strašně krásně píšeš :)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama